Manželé Bára a Honza Kratochvílovi aka projekt Dva neskládají muziku podle not, ale podle zvuků a obrazů. Slyšíte a vidíte v jejich abstraktních písničkách s nejasně hravými názvy mraveniště, neprostupnou džungli, uprostřed které pochodují usmívající se trpaslíci, snové postavičky, zurčení vody, zpěv ptáků a bezděčné hvízdání? Nebo něco úplně jiného? Taky dobře.

Dvě alba Dvou, Fonók z roku 2008 i aktuální Hu (poslechněte si ukázky), jsou totiž všechno, jenom ne konkrétní. Jsou hravé, milé, rytmické, nervózní, roztěkané, emocionální. Někdy si za nimi možná představíte mima, který na pódiu rozehrává svůj vnitřní příběh. "Po Fonók, který byl převážně o studených severských krajích, se album Hu drží zvířecích motivů a tropických či jižních krajin," vysvětlují Kratochvílovi. Tedy nic zvláštního, že na Hu můžete zaslechnouti vřeštění opic a zvuky z reunionského městečka St. Joseph...  

Hlas jasný jako svit měsíce
Jednotícím prvkem obou desek je výrazný Bářin vokál, tak jasný a nekonfliktní, jako měsíční svit nad cestou domů. V písničkách se objevují odkazy na nejrůznější žánry, stejně tak názvy skladeb se zastaví pokaždé napůl cesty (Anima, Tatanc, Tropikal animal,...). Zdá se vám, že Dva zpívají maďarsky, finsky, německy, slovensky? Možná, ale možná také ne. "Na albu je třináct písní v neexistujících světových jazycích, zaslechnutých na třinácti neexistujících rozhlasových stanicích," dodávají Dva.

Jistě, Dva nikdy nebudou šlágrem velkých rádií, ale proč taky. Oproti Fonóku Dva na Hu více samplují, zvuky ale "sbírali" hlavně v lesích nebo u otevřeného okna studia. Na albu díky tomu zní letící letadlo, čmelák, nebo soused-včelař, který hrává na 150 let starou trumpetu.